Tento text byl původně zveřejněn na webu Korektiv.cz.
Děkuji redakčnímu týmu Korektivu za jejich zpětnou vazbu a úpravy.

---

Průkaz ISIC je v Česku de facto standardem pro prokazování statusu studenta. Studenti:ky je využívají jak v každodenním fungování na univerzitě, tak při uplatňování slev na jízdné v dopravě nebo u různých obchodníků. Dosud si prodlužovali studující platnost ISICů tzv. revalidačními přelepkami, které vydávalo zaměstnanectvo studijních oddělení. Od letošního srpna ale Masarykova univerzita (MU) už přelepky nevydává. Prodlužování platnosti přešlo na zcela digitální systém. Studenti:ky, kteří chtějí svůj průkaz ISIC chtít využívat po prvním roce jeho platnosti, tak budou muset např. pro prokazování nároku na slevu na jízdném místo fyzického průkazu ISIC používat mobilní aplikaci Alive App. Zároveň si však budou muset nechat i fyzický průkaz, kterým už slevu neprokážou — například pro vstup do učeben, používání univerzitních tiskáren nebo placení v menze.

Průkazy ISIC v Česku vydává firma GTS Alive pod licencí od organizace ISIC Association. Ta sama je součástí aliance World Youth & Student Educational Travel Confederation (WYSETC; česky volně Světová cestovatelská konfederace mládeže a studujících), která prosazuje zájmy firem podnikajících v oblasti cestovního ruchu a zaměřujících se na mládež — např. cestovních agentur, hostelů nebo jazykových škol. GTS Alive také provozuje a vyvíjí zmíněnou aplikaci Alive App.

ISIC má na českém trhu unikátní postavení. Je to jediný průkaz, který mohou studující získat přímo od své školy, který uznává Ministerstvo dopravy pro prokázání nároku na studentskou slevu na jízdném, která činí 50 procent. Jedinou alternativou pro uplatnění slev v dopravě je státní „oranžový průkaz“ studenta, který vydávají přímo dopravci na základě potvrzení, které si musí student:ka zařídit osobně na studijním oddělení. Existuje také konkurenční slevový studentský průkaz, kterým je Evropská karta mládeže (EYCA) ve verzi Student — tu však v Česku dopravci neuznávají jako průkaz na studentskou slevu. Padesátiprocentní sleva přitom může pro studující, kteří dojíždějí zdaleka, znamenat úsporu až v řádech stokorun. Například jízda vlakem z Ústí nad Labem do Brna a zpět vyjde bez studentské slevy na více než tisíc korun.

Masarykova univerzita vydává průkazy ISIC od roku 1999 jako jedna z prvních českých vysokých škol. Jednou z motivací pro jeho zavedení bylo podle dobového článku „dát studentovi průkaz, který bude mít dostatečně známý a uznávaný tvar na to, aby se jím mimo MU (včetně zahraničí) mohl prokazovat a získávat studentské výhody“. MU v současnosti vydává i vlastní průkaz studenta, který však neumožňuje studentům využívat slevu na jízdné ve veřejné dopravě ani pro prokázání statusu studenta u obchodníků.

Aplikace může být nespolehlivá, změna je netransparentní

Zrušení fyzických revalidačních přelepek na MU studijní odbor rektorát nenápadně oznámil na své vývěsce v univerzitním informačním systému na konci července, tedy těsně před účinností této změny. Podle počítadla přečtení většina studujících tuto zprávu přehlédla, v době psaní tohoto článku na konci října 2024 si jej zobrazilo kolem 4 300 lidí. Pod touto zprávou také studující iniciovali diskuzi, z níž mimo jiné vyplynulo, že rozhodnutí zavést digitální revalidaci padlo na rektorátu MU a že dodavatel průkazů ISIC neumožňuje univerzitě nabízet studentům možnost výběru mezi nálepkou (jejíž součástí je i digitální ISIC v aplikaci Alive) a výhradně digitálním ISICem. Ve fóru to uvedla ředitelka studijního odboru MU Martina Vlková.

Mezi hlavní kritiku ze strany studentstva patří nemožnost volby, nespolehlivost aplikace Alive App při prokazování statusu studenta a netransparentnost a nedostatečná komunikace ze strany univerzity. Problematická je rovněž nedotaženost této digitalizace, jelikož bude nadále nutné nosit u sebe fyzický průkaz, který bude většinu své životnosti neplatný jako průkaz ISIC.

Debatu mezi studentstvem a univerzitou v současnosti facilituje Studentská komora Akademického senátu MU, která také zorganizovala průzkum, jehož cílem je zjistit, jaký typ revalidace nebo průkazu studující preferují a jak je aplikace Alive App reálně využitelná. V reakci na zrušení revalidačních nálepek také studující Českého vysokého učení technického (ČVUT) vytvořili petici adresovanou přímo firmě GTS Alive. Hlavním argumentem petice je nutnost vlastnit mobilní telefon, s nímž je aplikace Alive App kompatibilní, a potřeba plně se spoléhat na tento telefon a výdrž baterie v něm. K datu vydání tohoto článku petici podepsaly necelé dva tisíce lidí.

GTS Alive mluví o mýtech — ale jsou to opravdu mýty?

GTS Alive v pátek 26. října rozeslala všem uživatelům aplikace Alive App odkaz na blogový příspěvek nazvaný „5 mýtů o digitálním ISIC: Pravda nebolí!“, jímž chce nejspíše reagovat na texty v médiích, které informovaly o zmíněné petici a konajícím se průzkumu na MU. Blog ale místo „pravdy“ o digitálním ISICu pouze zopakoval vyhýbavá vyjádření GTS Alive. Jeho jednotlivé body nicméně dobře vyzdvihují jednotlivé problémy s digitální revalidací, proto si je pojďme společně rozebrat. Nejprve uvádím vždy mýtus, který společnost GTS Alive uvádí, i s jejich reakcí. Tu následně problematizuji.

Proklamovaný mýtus 1: k zobrazení ISIC v aplikaci potřebuji být na Wi-Fi nebo na datech

Reakce GTS Alive: „Neboj, ISIC i další produkty (například pojištění) fungují i offline. Ukládají se do mezipaměti (cache) telefonu až na dobu 120 dní. Průkaz tak můžeš zobrazit i ve chvíli, kdy nemáš telefon připojený k internetu.“

Přestože GTS Alive opakovaně argumentuje, že nedostupnost internetu při využívání aplikace je vyřešeným problémem, tak se i v recenzích aplikace a v diskuzním fóru MU objevují zkušenosti studentů, kterým aplikace v určitých podmínkách nefunguje. Aplikace sice podporuje offline zobrazení průkazu, nicméně například při špatném signálu se aplikace neúspěšně pokouší načíst průkaz ze serveru a odmítá přejít do offline režimu.

Pozoruhodná je také formulace, že se data průkazu „ukládají do mezipaměti (cache) telefonu až na dobu 120 dní.“ Z toho jako by vyplývalo, že společnost není schopna garantovat, jak dlouho bude offline verze průkazu fungovat a zda vůbec, protože „až 120 dní“ může klidně znamenat i nula dní.

Proklamovaný mýtus 2: Digitální ISIC nejde uplatnit v dopravě

Reakce GTS Alive: „Žádný strach, digitální ISIC v pohodě uplatníš ve vlaku, autobuse nebo MHD. Někde se setkáš s elektronickou kontrolou, ale často probíhá ověření průkazu jen vizuálně, jako tomu bylo s plastovým průkazem.“

Dopravci v Česku by měli uznávat aplikaci Alive App — vychází to z metodického pokynu Ministerstva dopravy. GTS Alive však sama přiznává, že aplikaci někdy uznat obchodníci nebo dopravci nemusejí, a prosí, aby jim lidé tyto případy hlásili. Studující, kteří za ISIC platí 250 korun ročně, tak v podstatě testují použitelnost aplikace pro GTS Alive, aniž by měli:y možnost v případě „nouze“ použít záložní fyzický průkaz (pokud by o to měl daný člověk zájem).

Proklamovaný mýtus 3: Alive App nefunguje v zahraničí

Reakce GTS Alive: „Digitální průkaz je uznáván ve všech zemích, kde vydávají ISIC (aktuálně je jich téměř 100). Všechny slevy z databáze slev by ti tedy měly být bez problému poskytnuty. Pokud se tak nestane, je to chyba a je potřeba kontaktovat nás nebo lokálního vydavatele ISIC, aby bylo možné situaci řešit.“

GTS Alive ve své odpovědi píše pouze o zemích, ve kterých působí její partneři sdružení v ISIC Association, a o slevách, které tito partneři domlouvají s jednotlivými obchodníky. Nevyjadřuje se však k využití u obchodníků a dopravců, kteří uznávají průkazy ISIC podle svého uvážení a bez jakékoliv smlouvy s ISIC Association.

Pro mě osobně je důvěryhodnost značky ISIC důvodem, proč mi nevadí relativně vysoká cena ISIC licence; spoléhám se na to, že značka je tak známá, že mi ji uznají i tam, kde jim to nepřikazuje smlouva s vydavateli ISICů. Tato důvěra je však podle mě převážně spojená s fyzickou formou průkazu, ne s animovaným vodoznakem ISIC loga na obrazovce telefonu v aplikaci Alive App. Alive App tak pro mě nemá stejnou hodnotu jako fyzický průkaz ISIC.

Proklamovaný mýtus 4: Mé osobní údaje jsou v ohrožení

Reakce GTS Alive: „Tvé soukromí je pro nás prioritou. Nikomu při ověřování průkazu nepředáváme tvé osobní údaje, partneři a instituce dostávají pouze informaci, zda nárok na slevu máš nebo ne — žádné citlivé detaily. Při ověřování nároku na slevu jsou veškerá data zašifrovaná. My sami tvé údaje nezpracováváme na osobní úrovni tak, že bychom monitorovali např. tvůj pohyb. Benefitní partneři mají šanci dozvědět se pouze souhrnné informace o tom, jak často jsou jejich slevy využívány, nikoliv kým.“

Momentálně čekám na informace od pověřence pro ochranu osobních údajů GTS Alive ohledně toho, jaké záznamy firma uchovává o používání funkcí jako Alive App Scan a kdy Alive App odesílá data na servery GTS Alive o použití průkazu u specifického obchodníka. Není zatím jasné, zda o tomto prokázání vznikají nějaké záznamy a zda (případně jak) jsou anonymizovány. Prokazatelné důkazy zatím chybí.

Proklamovaný mýtus 5: Pokud chci ISIC, nemám na výběr a musím používat aplikaci

Reakce GTS Alive: „Aplikaci Alive App jsme připravili, abychom vyhověli přání drtivé většiny studentů na pohodlný a moderní způsob prokázání statusu studenta a čerpání výhod. Pokud ale preferuješ plastový průkaz, cesta je tu také! Většina škol kromě digitálního průkazu stále vydává i plastové průkazy (např. kvůli školním čipovým systémům). Po vypršení data vytištěného na plastové kartě si tak můžeš za poplatek nechat vystavit novou kartu. Na konkrétní podmínky se však informuj přímo ve škole — každá škola si totiž možnosti vydávání průkazů nastavuje sama.“

Fyzický průkaz je sice nadále možné získat, to ale na MU v praxi znamená každý rok žádat o výrobu nového průkazu. To s sebou nese vyšší náklady a nutnost zapůjčení dočasné čipové karty na přechodnou dobu, než bude nový průkaz vyroben (tam, kde fakulta tuto možnost nabízí). Nový průkaz lze totiž získat pouze při nahlášení ztráty a v takovém případě studijní oddělení průkaz a čip v něm deaktivuje do doby, než si studující vyzvedne novou kartu. V mezičase tak student:ka nemůže použít průkaz například pro přístup do učeben nebo tisk.

Argument GTS Alive, že studenti:ky mají nadále možnost volby používat fyzický ISIC tak, že si každý rok objednají nový průkaz, je dobré zasadit do kontextu rozhovoru Hospodářských novin s majitelem společnosti GTS Alive Mattem Eastem z roku 2020, kde East uvádí: „V Česku jako v jedné z prvních zemí na světě se budeme snažit převést všechny karty ISIC z plastové podoby do mobilu. Nebude to naráz, určitě bude mobilní i plastový průkaz dlouho fungovat souběžně, ale budoucnost je jednoznačně v digitální podobě průkazu.“ Domnívám se tedy, že změny, které vidíme letos, jsou prvním krokem k postupnému zrušení fyzických ISIC průkazů. Takový krok ze strany GTS Alive ale zřejmě nepovede ke konci fyzických studentských průkazů na vysokých školách, protože ty je musejí vydávat ze zákona. Studující by v takovém případě měli jak fyzický průkaz své školy, tak ISIC v mobilu kvůli slevám.

Přijde mi úsměvné také to, že v rozhovoru East říká: „Začali jsme univerzitami. Jako první jsme se dohodli v roce 1999 s Masarykovou univerzitou v Brně a univerzitami v Olomouci a Ostravě. To bylo klíčové, získávat další pak bylo snazší a snazší.“ ISICy v Česku začaly na MU a vypadá to, že zde — spolu s dalšími univerzitami, které přešly na systém digitální revalidace — začíná i jejich konec. Historie se tedy opakuje: pokud GTS Alive na digitální ISIC úspěšně převede část vysokých škol (včetně MU), bude pro ně snazší a snazší k tomu přesvědčit úplně všechny.